8. České divadlo
Počátky obrozeneckého divadla
- hrálo se u bohatých lidí – německé, italské hry – pouze pro bohaté
- český lid divadlo neznal; české divadlo prakticky neexistovalo
- ojediněle kočovné společnosti – hráli špatně přeložené německé hry
- loutkové divadlo
- vlastenci – divadlo důležité: knih bylo málo, lidé je nekupovali; slovo z jeviště má daleko větší dopad na člověka než kniha
- mnoho problémů – v závěr NO odstraněny
- nebylo co hrát (nebyly původní české hry)
- nebylo kde hrát
- nebylo kým hrát
- nebylo komu hrát
- 1. české představení v Praze v divadle V kotcích (německé divadlo) roku 1771 – představení Kníže Honzík
- 1783 otevřeno Nosticovo divadlo
- 1. etapa vývoje obrozeneckého divadla
- velmi krátké (4 roky) ale důležité
- divadlo Bouda
- herci – Vlastencové z Boudy
- Karel Ignác Thám – překladatel
- Václav Thám – historické hry: Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka
- končí zbouráním Boudy (překážela provozu)
- 2. etapa vývoje obrozeneckého divadla – delší
- více představení; v Praze však není stálé české divadlo
- Prokop Šedivý
- komedie – frašky
- Masné krámy; Pražští sedláci
- Jan Nepomuk Štěpánek
- autor, překladatel, upravovatel
- spoluředitel Stavovského (Nosticova) divadla – umožňoval občas česká představení – většinou jeho hry
- Čech a Lech, Obležení Prahy od Švédů, Břetislav aneb vítězství u Domažlic
- veselohry – Berounské koláče, Pivovar v Sojkově
- Václav Kliment Klicpera
- z Chlumce nad Cidlinou; syn krejčího
- gymnázium; V Praze medicína – nedokončil
- divadlo i vychovávat a vzdělávat
- středoškolský profesor v Hradci Králové
- historicko-vlastenecké hry: Blaník, Každý něco pro vlast, Žižkův dub, Příchod Karla IV. do Čech
- veselohry – Hadrián z Římsů, Rohovín čtverrohý, Veselohra na mostě, Zlý jelen, Lhář a jeho rod, Divotvorný klobouk
- divadlo u Hybernů, Stavovské divadlo, Rajmanův dům, Taisingerovo divadlo – hrány české hry
- závěr: Tyl okolo sebe ochotníky – Kajetánské divadlo (1834 -1837)
- končí uzavřením Kjetánského divadla
- 3. etapa vývoje obrozeneckého divadla – snaha vybudovat divadlo národní – symbol české státnosti, vyspělosti – s myšlenkou Tyl
- Josef Kajetán Tyl
- jeden z rozhodujících činitelů, kteří se zasloužili o stavbu ND
- jeden z předních novinářů
- nechtěl pouze přinéšet nové informace nebo pobavit
- noviny mají vzdělávat a vychovávat
- mnoho populárních povídek
- hry historické – dnes již nehrané; měli podpořit odkazem na minulost revoluční nadšení lidu
- Kutnohorští havíři
- Jan Hus
- Žižka z Trocnova
- Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové – vražda Václava III.
- hry ze současnosti – se sociálním námětem; frašky – děj venkov nebo Praha; hry se zpěvy a tanci; výchovný a vlastenecký prvek
- Paličova dcera
- Paní Marjánka matka pluku
- Pražský flamendr
- Bankrotáři
- Chudý kejklíř
- Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
- do prařského prostředí
- píseň Kde domov můj
- dramatické báchorky
- Tvrdohlavá žena
- Jiříkovo vidění
- Lesní panna
- Čert na zemi
- Strakonický dudák
- dodnes hraná; hra se zpěvy, výchovný a vlastenecký náboj
- Národní divadlo – budováno 1850 – 1883 z darů a sbírek
- roku 1850 ustaven Sbor pro zřízení národního divadla – peníze, pozemek, vládní povolení, architekt, výzdoba
- základní kámen položen roku 1868; základní kameny z historických míst – Blaník, Říp, Vyšehrad, …
- provizorně otevřeno 1881; téhož roku vyhořelo – chápáno jako celonárodní tragédie; zůstaly obvodové zdi
- znovuotevřeno v roce 1883 Libuší od Bedřicha Smetany
- postaveno v novorenesančním slohu podle návrhu Josefa Zítka; stavbu dokončil podle plánu Josef Schulz
- na výzdobě se podíleli umělci tzv. generace ND
- Josef Kajetán Tyl
Umělci generace národního divadla
- malíři
- Mikoláš Aleš – lunetové obrazy
- František Ženíšek – ženy
- Václav Brořík – české panovnické rody
- Julius Mařák – příroda, krajiny
- Vojtěch Hynajs – opona
- sochaři
- Bohumil Schnirsch – sochy na atice
- Josef Václav Myslbek – bohyně umění; busty osobností spojené s ND
- Ladislav Stroupežnický
- v mládí drobné povídky
- renesanční veselohry
- Zvíkovský rarášek
- Paní mincmistrová
- hra Naši furianti – základní dílo české realistické tvorby
- ze skutečné události; děj v jižních Čechách
- slabá dějová stránka
- charakteristika jihočeské vesnice
- spor o to, kdo bude zvolen ponocným: chudý krejčí nebo vysloužilý voják => vesnice se rozdělí na dva tábory
- v každém táboře bohatý sedlák – ukazuje všude jak je bohatý (furiant)
- nakonec zvolen vysloužilý voják
- jeho kritika umírněná
- Alois a Vilém Mrštíkové
-
* na jižní Moravě v Jimramově
- díla se odehrávají převážně na moravské vesnici
- Rok na vsi
- asi 10-12 knih
- volné vypravování života na moravské vesnici – rozhraní Slovácka a Hané
- Maryša – přední realistická divadelní hra
- hrdinka – mladá Maryša, dcera sedláka Lízala; miluje chudého Francka – na vojnu
- Maryša donucena ke svatbě s vdovcem mlynářem Vávrou – nešťastné manželství
- Maryša nakonec manžela otráví
- ukazují typický jev – nešťastná manželství
- Vilém:
- Santa Lucia – o životním ztroskotání studenta Jana Jordana; do Prahy čistý, ale v Praze podlehne svodům ze kterých se nedokáže vymanit; v nemocnici chudých umírá na TBC
- Pohádka máje – student Rýša, kterému hrozí to samé co J. Jordanovi se zachrání opravdovou láskou k Heleně – vytrhne ho z nebezpečí; oslava čisté lásky a moravské přírody
- Gabriela Preissová
- Gazdina Roba – příběh venkovské švadleny – tragicky končí
- Její pastorkyňa – příběh staré mlynářky, která spáchala zločin kvůli majetku
České drama na přelomu století
- Jiří Mahen
- anarchista – později od toho upustil
- Jánošík
- na něm chtěl ukázat odboj českého národa proti feudálnímu zřízení
- Mrtvé moře
- tragedie těch, kteří se po roce 1620 nechtěli vzdát své víry
- Fráňa Šrámek
- lyrická dramata – zobrazení vnitřku hrdinů; nejde o děj
- Léto
- zachycuje obraz mládí
- Měsíc nad řekou
- konfrontace (srovnání, střetnutí) nesplněných tužeb a přání
- sjezd spolužáků po letech – co chtěli a co se jim splnilo
- Jaroslav Kvapil
- 20 let vedoucím ND
- impresionistická režie
- snažil se vyhnout klasickým kulisám
- Princezna Pampeliška
- česká lidová pohádka
- libreto k Rusalce