Na záporný elektrický náboj v elektrickém poli o intenzitě E působí síla F proti směru intenzity a platí pro ni
F = q E. Tentýž elektrický náboj se bude pohybovat se zrychlením a = [q E/ m]. Rychlost náboje v tedy bude
v = a t. Průměrný čas mezi jednotlivými srážkami záporného elektrického náboje (elektronu) s atomy mřížky si označíme
τ
stred. Střední rychlost nosičů náboje
se vypočítá
|
vstred = a τstred = |
q E
m
|
τstred = |
(
|
|
q
m
|
τstred |
)
|
E = μ
E, |
|
kde μ je pohyblivost nosičů.
Mějme vodič délky l a průřezu S. Za dobu dt projde plochou S náboj dQ = q n S vstred dt = q n S μ
E dt. Odtud I = dQ/dt = q n S μ
E = Uq n μ
S/l. Práce,
kterou vykoná elektrické pole při přemísťování nábojů ve vodiči dA = dQ φ
1 − dQ φ
2 = U dQ. Výkon
dodávaný elektrickým polem P = dA/dt = U I.
Schéma předávání energie: energie elektrického pole →
kinetická energie nosičů →
tepelná energie mříže.
4.1 Vedení proudu v kovech
Obecný vztah pro proud ve vodiči
|
I = U |
S
l
|
n q μ
= U |
S
l
|
σ
= U |
S
l
|
|
1
ρ
|
, |
|
kde σ
je měrná vodivost a ρ měrný odpor.
Kovová vazba
– jeden elektron od každého
atomu mřížky je pohyblivý od jednoho atomu ke druhému pod vlivem vnějších sil. Tedy pohyblivé nosiče jsou elektrony
(| q | = e = 1,6·10
-19 C) a jejich hustota se rovná hustotě atomů a je tedy konstantní n = konst. Proto i měrná
vodivost σ = n q μ
= konst. Pro napětí U tedy platí
kde R je
elektrický odpor
a platí pro něj
4.2 Vedení proudu v elektrolytech
Elektrolyty
jsou kapalné nebo tuhé roztoky polárních látek obsahující ionty
kladné (kationty) nebo záporné (anionty). Protože jsou zastoupeny dva druhy nosičů náboje, vztah pro výpočet proudu bude
mít dva členy
|
I = nk qk S vk + na qa S va = Ui |
S
l
|
nk qk (μ
k+μ
a). |
|
Ve vztahu součin n
k q
k
s teplotou roste, ale při konstantní teplotě je stálý. Součet μ
k+μ
a s teplotou klesá, ale při konstantní teplotě je
stálý. Tedy uvnitř elektrolytu platí Ohmův zákon.
Na elektrodách se vylučují kationty a anionty →
dochází
k chemickým reakcím a vytvářejí se napěťové vrstvy →
mění se podmínky vedení proudu => ve vnějším obvodě
neplatí Ohmův zákon.
Využití
Galvanické pokovování, rozklad látek elektrickým proudem (elektrolýza), galvanické články - primární a sekundární
(akumulátory).
4.3 Vedení proudu v plynech
Za normálních podmínek je v plynu přítomno velmi malé množství iontů a volných elektronů. Proto je za normálních podmínek a
při nízké intenzitě pole vodivost plynů σ = n q μ
velmi malá. Střední volná dráha l
st elektronů i iontů je
však v plynech, díky jejich malé hustotě, mnohem větší než v kovech nebo polovodičích. Pro energii W, kterou elektron
získá na volné dráze l
st během svého urychlování platí W = e (φ
2-φ
1) = e E l
st. Při poměrně malé
intenzitě pole E, může dosáhnou energie W takové hodnoty, že při srážce s molekulou plynu uvolní další elektron a zbude
kladný iont (nárazová ionizace) - oba se pak účastní dalšího vedení proudu i další ionizace => proud lavinově
vzrůstá - vznikne
výboj v plynu
.
4.3.1 Druhy výbojů v plynech
Tichý výboj
K nárazové ionizaci dochází v celém průřezu plynového sloupce. V důsledku kladného náboje pomalu se pohybujících kladných
iontů se však vyšší intenzita pole, potřebná pro ionizaci udržuje pouze u katody. To se projevuje světélkováním (plápoláním)
okolo katody - korona
, Eliášův oheň
, doutnavky
(při sníženém tlaku).
Jiskrový výboj
Ionizace nenastává v celé šíři mezi elektrodami, ale vznikne pouze velmi úzká ionizovaná cesta, která se silně zahřívá. Je
klikatá a nestabilní. Výboj je doprovázen praskotem (jiskření motoru, ve spínačích, blesk).
Obloukový výboj
Ionty a elektrony, dopadající na elektrody, rozžhaví elektrody tak, že ty samy začínají emitovat ionty, které se pak účastní
přenosu proudu plynem. Dochází k význačnému úbytku materiálu elektrod. S rostoucím proudem se zvyšuje teplota a tím i počet
emitovaných iontů => s rostoucím proudem klesá napětí. Obloukového výboje se využívá při obloukovém sváření,
v obloukových pecích a jako intenzivního zdroje světla. Nežádoucí efekty jsou opalování a svařování kontaktů spínacích
zařízení.